Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

Dovolená zahájena ubytováním v krásném a nejnavštěvovanějším lázeňském městě u nás. Karlovy Vary. Následovala procházka městem kolem 5 kolonád: Sadové, Mlýnské, Tržní, Zámecké a Vřídelní. Návštívit jsem nezapoměl ani muzeum Becherovky, které přineslo zajímavý pohled do historie jeho výrobce, stejně jako množství ocenění, které tento likér získal. Samozřejmě nechyběla ani ochutnávka. Lanovkou pak hurá nad Karlovy Vary. Rozhlédnutí z rozhledny Diana a návštěva expozice motýlů v motýlím domě. Po okolních kopcích,vyhlídkách a symbolu města Kamzíka potom návrat zpět do Varů.
více  Zavřít popis alba 
  • 3.9.2016
  • 22 zobrazení
  • 0
  • 00
Nedělní den a návštěva goticko-románského hradu Loket. Ten byl založen v první polovině 13. století. Na jeho místě se nacházelo staré slovanské hradiště zvané starý Loket. Hrad byl po svém postavení oporou králi Václavovi I. proti jeho synu Přemyslovi. Zajímavostí prohlídky určitě je vystavený pozůstatek největšího meteoritu, který dopadl na území nynější České republiky a který dostal jméno Purkrabí. Měl dopadnout na nádvoří hradu v srpnu roku 1422 a od své původní podoby se již značně zmenšil – údajně vážil kolem 107 kg a byl velký jako koňská hlava. V roce 1812 byl rozřezán; největší kus, který váží zhruba 80 kg, je uložen Přírodovědeckém muzeu ve Vídni.
Z Lokte po boku řeky Ohře procházka krásnou krajinou k přírodní zajímavosti Svatošské skály. Území národní přírodní památky je součástí Evropsky významné lokality Kaňon Ohře zahrnuté do soustavy Natura 2000. Osobností, která pravidelně navštěvovala Svatošské skály byl i Vilém Mrštík. Ve své básni "Ohře", opěvuje nádheru zdejšího kraje, místní přírody a zmiňuje se i o Svatošovi.
Návrat k okraji Karlových Varů a navštíven zámek Doubí. Společnost Karel Holoubek - Trade group, a.s. na počátku 21. století provedla kompletní rekonstrukci a dnes tu najdeme největší výstavu medvídků v České republice a neméně zajímavý je i vánoční dům s množstvím vánočních produktů. kde na vás atmosféra tohoto svátku dýchne jakoukoli roční dobu. Od zámku pak kolem arény hokejistů Karlových Varů k nedaleké sklárně Moser, kde mi čas umožnil ještě návštěvu zdejšího muzea.
více  Zavřít popis alba 
  • 4.9.2016
  • 38 zobrazení
  • 0
  • 00
Tak na tento den budu asi ze své dovolené vzpomínat nejméně. Ranní příjezd do městečka Abertamy a vzhůru k vrcholu Plešivec. Zde stojí hotel Plešivec s restaurací a veřejně přístupnou 16 metrů vysokou rozhlednou z roku 1895. 28. srpna 2010 byl na vrcholu otevřen Areál Plešivec, jehož součástí jsou kromě hotelu a rozhledny také lanový park, půjčovna koloběžek a další atrakce. Za silného deště stezkou Krušnohorských pověstí a okolo hradu Freudenštejn pak vedli mé kroky do města Jáchymov. Plánovaná návštěva štoly č.1 se kvůli tomu, že jsem byl sám nekonala a zklamání přineslo také zavřené muzeum Královské mincovny. Že jsou v pondělí zavřené hrady a zámky jsem si zvykl, ale muzea??? Zavděk jsem vzal alespoň návštěvou Kostela Všech svatých. Zajímavostí kostela jsou jeho krovy, které jsou původní z roku 1516. Jako izolace proti dřevokazným plísním a tlení dřeva tehdejším stavitelům skvěle posloužila volská krev, kterou byly trámy napuštěny. Zvon, který je zde nainstalován, je původní, z dílny jáchymovského zvonaře Hanse Wildta. Datován je letopočtem 1520, vysoký je 65 centimetrů a na hladkém povrchu je nápis velebící Jméno Páně. Jedná se o nejstarší nemovitou památku Jáchymova. Za neustávajícího deště jsem se vrátil usušit do Varů s vírou v lepší počasí příští den.
více  Zavřít popis alba 
  • 5.9.2016
  • 23 zobrazení
  • 0
  • 00
Úterní mlhavé ráno mě přivítalo vě měste Ostrov, ve kterém se až do roku 2004 vyráběli trolejbusy. Procházka městem v jeho historickém jádru, které je městskou památkovou zónou. Nejvíce ale na první pohled zaujme zdejší zámek, jehož současná podoba je výsledkem úprav a přestaveb, prováděných velkovévody toskánskými v průběhu 19. a 20. století. Dnes zde sídlí městský úřad a jedno z křídel slouží jako rozsáhlé muzeum. V jeho zámeckém parku pak určitě nepřehlédneme krásný palác princů, sloužící jako knihovna nebo Letohrádek, který je majetkem státu a je v něm umístěna Galerie umění. Jednou z posledních větších zajímavostí je pak klašterní areál. Jeho historie sahá do roku 1644, kdy byl položen základní kámen k první stavbě - pohřební kapli sv. Anny. Postupně zde vyrůstaly další stavby - piaristický klášter s kostelem Zvěstování Panny Marie, kaple sv. Floriána a kaple Panny Marie Einsiedelnské, která v roce 1710 výstavbu areálu uzavřela.
Z Ostrova pak vedli mé kroky do okolní přírody. Mijím zříceninu loveckého zámečku a dorážím do Radošova. Zde již na první pohled zaujme ojedinělá dřevěná krytá mostní stavba Radošovský most, která je zařazena mezi kulturní památky České republiky. Místní část Kyselka, jak již název napovídá je centrem stáčení nám dobře známe minerální vody Mattoni. Památku Heinricha Mattoniho přípomíná letos nové otevřené muzeum Mattoni. Vnitřní prostory muzea jsou zařízeny v historickém stylu 19. století a jeho expozice nabízí mimo jiné řadu historických dokumentů a dobových reálií, jako jsou fotografie, certifikáty ochranných známek, obchodní korespondence, mapy, projekty realizovaných i nerealizovaných staveb či historické lahve. Mezi vzácné předměty patří např. dvoudílná rukopisná historická kniha o rodině Mattoni, kterou získal při dražbě v Německu ředitel KMV Alessandro Pasquale. Jako kontrast krásnému muzeu je pak pohled na lázně, jejíž dezolátní stav není zrovna pěkný. Každopádně nějaké rekonstrukce již začínají probýhat, věřme tedy že se i díky nim toto místo stane v budoucnu ještě hezčím. Další v době mé návštěvy rekostruovanou stavbou pak byla i kamenná rozhledna Bučina. I v 17:00 se zde intenzivně pracovalo, takže možnost "vloupání" byla nemožná. Úsilí však nese své ovoce a v současné době si již její návštěvníci mohou zase vychutnávat rozhledy do širokého okolí na Karlovy Vary, Dianu, Doubskou horu či Klínovec.
Poslední návštěvou dne jsem pak poctil národní přírodní památku Skalky skřítků. Jedná se o geologické útvary - dutiny podlouhlého oválného tvaru s průměrem až 150 cm. K místu se váže legenda o skřítcích, kteří zde hlídali poklad a od lidí, se kterými zde spolužili, vyžadovali jen něco jídla. Jak šla doba, chamtiví sedláci dávali skřítkům stále méně, až se malí obyvatelé rozhodli místo opustit. Král skřítků požádal převozníka přes Ohři, zda by je mohl přepravit, což on celý den dělal a vysloužil si za to od krále zlato. Také mu nabídl, že může národ spatřit a být tak posledním, kdo jej zde uvidí. Převozníka zajímalo, kolik skřítků vlastně převezl a nabídku přijal - po povelu „Klobouky dolů!“ jich převozník spatřil tisíce, načež se skřítci rozešli ke Krušným horám a nikdo je zde již nespatřil. Připomínkou jsou zde už jen skřítci v podobě hraček dětí z okolí. Například vesničky Dubina, kterou v sezóně projíždí řada vodáků se zastávkou v hostinci u jezu, od jehož zastávky jsem se autobusem vrátil zpět do Varů.
více  Zavřít popis alba 
  • 6.9.2016
  • 31 zobrazení
  • 0
  • 00
Středa na karlovarsku se nesla ve znamení návštěvy města Bečov nad Teplou. Historické jádro města s Kostelem sv. Jíří, radnicí a řadou dalších domů je městskou památkovou zónou. Díky brzkému příjezdu jsem měl ještě čas projít si Naučnou stezku Šibeniční vrch. Ta v podobě Pěti naučných tabulí seznámí návštěvníky s historií hrdelního práva ve středověku. První tabule je věnována základním informacím o naučné stezce a tématu „Hrdelní soud a výkon hrdelních trestů“ obecně. Na dalších pak najdete více podrobností k praktickému výkonu hrdelního práva a katovskému povolání „Hrdelní tresty a trest oběšením“, „Průvod k šibenici“, „Kat, jeho povolání a společenské postavení“, „Druhy šibenic. Popravy a pohřbívání odsouzených“. Poslední tabule je věnována objektu městského popraviště na Šibeničním vrchu. Po návratu zpět do města jsem už neotálel a vyrazil na prohlídku místní dominanty zámek Bečov nad Teplou.
Zámek byl vybudován v letech 1750–53 v těsné blízkosti středověkého hradu v místě bývalého předhradí. Pro vybudování zámku bylo využito raněbarokní opevnění, které navrhl Jan Lacron v období třicetileté války a z něhož byla realizovaná pouze malá část v podobě dělostřelecké bašty. Přilehlá zámecká terasovitá zahrada pochází až z druhé poloviny 19. století. Pod terasami se nachází rozsáhlá sklepení bývalého pivovaru z 18. století.

V roce 1996 byla v nově opraveném zámku otevřena expozice gotického umění západních Čech. Od roku 2002 je součástí expozice restaurovaný románský relikviář svatého Maura, po českých korunovačních klenotech druhá nejcennější památka a vůbec nejvýznamnější románská klenotnická památka v České republice. Ten byl koncem 80. let 20. století nalezen ukrytý pod podlahou v žalostném stavu. Expozice dokumentuje příběh jeho nalezení a následný postup jeho náročné a komplexní restaurace.
Z Bečova nad Teplou jsem pak popojel k dolu Jeroným, jež je od roku 2008 národní kulturní památkou. V dole z 16. století zůstaly zachovány rozsáhlé komory a chodby. V chodbách jsou dobře patrné hornické práce želízkem a mlátkem, v komorách stropy se sazemi, dokladující dobývaní metodou sázení ohněm. Důl Jeroným sice nebyl tak bohatý a věhlasný jako okolní doly v Krásně a Horním Slavkově, zachoval se však v původní podobě, jak jsem se s helmou na hlavě a průvodcem mohl přesvědčit.
Cestou zpět pak navštíven Krásenský vrch s dominantou v podobě kamenné rozhledny Krásno.
Rozhledna byla postavena ve v letech 1933 ? 1935, tedy v období hospodářské krize. Plán rozhledny vytvořili Fritz Hoffmann a Willi Russ. Výstavba rozhledny poskytla práci asi dvěma desítkám nezaměstnaných. Rozhledna byla slavnostně otevřena dne 23. června 1935. Dnes vede k rozhledně z Krásna tvarová turistická značka. Roku 1997 byla rozhledna opravena.
Rozhledna je volně přístupná, kamenná, její celková výška je asi 25 metrů. Má tvar dutého kamenného válce po jehož plášti se vzhůru spirálovitě vine točité schodiště; připomíná tak Babylonskou věž. Podle Jana Nouzy byl předobrazem krásenské rozhledny spirálovitý minaret al-Malwejía u Velké mešity v iráckém městě Samarra. Na vrcholu je kruhová plošina o průměru asi čtyři metry s kamennou obrubou. Do té jsou vsazeny porcelánové desky popisující kruhový rozhled, který se z vrcholu otvírá při dobré viditelnosti. V srpnu 2011 zvítězil Krásenský vrch v anketě iDNES.cz o nejhezčí rozhlednu České republiky.

Severním směrem je vidět hřeben Krušných hor s Klínovcem, Blatenský vrchem a Božídarským Špičákem. Dále k severovýchodu pak Doupovské hory, východně stolová hora Vladař. Jihovýchodním směrem se rozkládá Tepelská vrchovina a jižně její dominanta Podhorní vrch. Západně lze přes náhorní plošinu spatřit nejvyšší vrcholy Slavkovského lesa, Lesný a Lysinu.
Od krásných výhledů jsem pak zakončil den v Krásně, kde jsem si krásně pochutnal na úžasném jídle v podobě smaženého sýra. :-)
více  Zavřít popis alba 
  • 7.9.2016
  • 35 zobrazení
  • 0
  • 00
Čtvrteční svítání bylo ve znamení výstupu v Oloví. Spolu s dětmi cesta po silnici do horní části města. A zatím co dětské kroky zamířili do školních lavic, ty mé na šibeniční vrch k rozhledně Cibulka. Ocelová rozhledna ve výšce 656 m.n.m. v ranním silném slunci moc výhledů nedopřála. Jinak rozhled všemi směry nabízí možnost vidět severním směrem město Oloví, hřebeny Krušných hor a Německý Kligental.
Z rozhledny pak pěší cestou okolo skrytých tábořišť až ke zřícenině hradu Hartenberk. Intenzivně se tu stále pracuje ať už řada dobrovolníků z Karlovarska, tak i studentů z různých koutů světa. Prohlídka ve "staveništi" je v sezóně možná s paní průvodkyní, která ochotně představí místnosti, kde jaké byly a věřme že b vudoucnu zase budou. Od stejnojmené vlakové zastávky pak přesun do těžebního města Sokolov. Právě historii těžebnictví, ale i dalších věcí spojených s městem a okolím se věnuje můzejní expozice na Sokolovském zámku. Po prohlídce expozic procházka k mětské rozhledně Hard, od které je třeba vyzvednout klíče na nedaleké policejní stanici. Rozhledna však příliš extra výhled nenabízí, navíc větší počet much také nijak neokouzlí.
Den zakončen na nedalekém statku Bernard, který nabízí řadu virtuálních expozic k městům a památkám po březích řeky Ohře. Nechybí ani kvíz, kterého se můžete zůčastnit,případně možnost virtuálně se vyfotit na některém z míst Karlovarska. :-) Krásný areál pak doplňujeje řada menších obchůdků s bižutérii, či vonnými mýdli. A pro hladové nechybí ani restaurace. :-)
více  Zavřít popis alba 
  • 8.9.2016
  • 38 zobrazení
  • 0
  • 00
Dovolená se pomalu blížila ke svému konci a její předposlední den jsem se rozhodl strávit v okresním městě Cheb. Náměstí Jiřího z Poděbrad je díky řadě zajímavých architektonických staveb právem městskou památkovou rezervací. Na první pohled jistě zaujme Špalíček, malebná skupina jedenácti středověkých kupeckých domů na náměstí rozdělených Kramářskou uličkou, který vyrůstal od 13. století na místě kramářských bud a masných krámů. Podle nejstaršího zobrazení z roku 1472 je půdorys těchto dvou bloků v podstatě zachován do dnešní doby. Zbořena byla třetí řada domů, která stála na západní straně náměstí.
Hned s otevírací dobou v 10:00 navštívena chráněná kulturní památka ČR od roku 1958, Chebský hrad. Románská falc v Chebu nabízí návštěvu zachovalé černé věže dochovalou patrovou kaplí a zbytky paláce postavená pro císaře Fridricha Barbarossu kolem roku 1180. Nechybí výstava různých mučících nástrojů a nahlédnout můžete i do kasemat.
Zbytek dne pak patřil výletu ke 4 KM vzdálené Bismarckově rozhledně na Zelené Hoře 637 m.n.m. Rozhledna byla postavena roku 1909 na místě původní dřevěné rozhledny, která tu stávala v letech 1891 až 1909.
Název nese po německém kancléři Otto von Bismarckovi. V té době bylo postaveno v německy mluvící části Evropy a také v Jižní Americe dvě stě podobných Bismarckových rozhleden, sloupů a mohyl.
Materiálem pro její stavbu byl kámen. V období železné opony se rozhledna nacházela v zakázaném hraničním pásmu, proto pozapomenuta. V roce 1973 byla nedaleko rozhledny postaven nový televizní vysílač. Od roku 2004 je v majetku města Cheb a o rok později prošla dvoumilionovou rekonstrukcí. Volně přístupná vyhlídková plošina nabízí rozhled na vršky Českého a Slavkovského lesa, Smrčin i Krušných hor.
více  Zavřít popis alba 
  • 9.9.2016
  • 32 zobrazení
  • 0
  • 00
Týden uplynul jako voda a nastal čas loučení s Karlovarskem. Před odjezdem jsem ráno využil dobré možnosti autobusových spojů a vypravil se ještě na místo s údajně nejpozitivnější energii u nás. Tou má být hrad Andělská hora ve stejnojmenné obci. Cestou do obce na protější straně silnice je dobře patrný také obnovený poutní kostel Nejsvětější Trojice z konce 17. století podle G. B. Alliprandiho. K hradu pak procházíme kolem kostela sv. Michaela Archanděla z 15. století.
Hradní zřícenina na vrcholu čedičové homole je dominantou celého okolí. Jádro stavby tvořil vnitřní nebo též horní hrad na nejvyšším místě skalnatého hřebenu. Z postavených lešení u vstupní brány je patrná snaha místních o udržování a zachování tohoto místa. Také rozhodně stojí za to. Mě čekal v ranním svítání nádherný výhled na okolní krajinu Karlovarska a se smutkem v očích jsem toto místo opouštěl. Návrat domů pak proběhl hladce, pohodlně a bez problému autobusy Regio Jet s přestupem v Praze.
Dovolená na Karlovarsku se až na jeden škaredý den v Jachýmově povedla a určitě do jejího blízkého okolí zase někdy zavítám. :-)
více  Zavřít popis alba 
  • 10.9.2016
  • 27 zobrazení
  • 0
  • 00
Po dlouhé cestě jsem dorazíl do cíle a mého ubytování po následující 4 dny
v Jizerských horách. Obec Josefův důl. Dominantou obce je novogotický kostel
Proměnění páně.Postaven v letech 1862 až 1865 v novogotickém slohu. Protože Náboženský fond
nepokryl veškeré náklady na výstavbu, byla uspořádána loterie a na 2000 kusů losů
byla získána částka 4000,- zlatých. Dne 9. září 1862 se konalo slavnostní položení
základního kamene, v den slavnostního aktu bylo "vystřeleno 100 ran z hmoždíře a
na staveništi vlálo 100 vlajek a vlaječek c. k. monarchie. Věž kostela je 45m vysoká,
z vnitřního vybavení jsou nejcennější tři oltářní obrazy od Wilhelma Kandlera.
Znovuvysvěcení a vymalování proběhlo v roce 1996.Zajímavostí této obce je také místní rodák
motocyklista Milan Engel, účastník závodu Rallye Dakar 2015.

Po ubytování v části obce Dolní Maxov jsem nelenil a vydal jsem se do okolí.
Prvním cílem byla rozhledna Slovanka 820 m.n.m. Kopec se dříve jmenoval Seibtův vrch (německy Seibthübel) podle svého majitele, jméno Slovanka nese po podnikové chatě, která na jeho vrcholu stávala. Od roku 1887 stojí na vrcholu hory
nejstarší železná rozhledna v Čechách o celkové výšce 14 m. Roku 1887 se jablonecká,
janovská a hornokamenická sekce Horského spolku dohodly na výstavbě rozhledny na Seibtově vrchu.
Protože stavební parcelu jim majitel vrchu, pan Seibt, poskytl bezplatně, zbývalo jen vybrat
vhodný projekt. Zvítězil návrh zakoupit od vídeňské firmy Waagner jedenáctimetrovou litinovou
konstrukci, která byla vystavena na výstavě pořádané ve Vídni.
Jediný zedník postavil během několika dní 3 m vysokou podezdívku,
na které další tři dělníci sestavili dovezenou 11 m vysokou a 5 t těžkou konstrukci rozhledny
během pouhých 17 dní. Slavnostní otevření rozhledny se konalo 14. srpna 1887 a zúčastnilo se
ho na 5000 návštěvníků, od kterých bylo na dobrovolném vstupném vybráno víc,
než činila cena celé stavby včetně dopravy.
Roku 1895 vyhořela původní turistická chata, nová chata „Slovanka“ pochází z roku 1928.
Až do druhé světové války byla rozhledna udržovaná, poté však byl vstup jen na vlastní nebezpečí.
Rozhledna chátrala, až se roku 1997 stala nepřístupnou.
Záchranu pro ni znamenalo vyhlášení technickou památkou roku 1999 a založení občanského sdružení
na její záchranu 9. 7. 1999. Díky finančním příspěvkům od různých dárců byla rozhledna restaurována
a 5. 7. 2000 znovu otevřena. Její rekonstrukce přišla na 550 000 Kč.

Po rozhledu do okolí a snězení svačiny, o jejíž velkou část mě připravili místní kocouři jsem se
vrátil zpět do Josefova dolu a opačným směrem se po modré stezce vydal k dalšímu cíli a tím byly
krásné Vodopády Jedlová. Ty patří mezi nejatraktivnější turistické cíle Jizerských hor. Nejvyšší stupeň
vodopádů je vysoký 5 metrů a při průtoku 200 litrů za sekundu nabízí skutečně atraktivní podívanou.
Kouzlo vodopádu umocňuje téměř dokonale svislý profil.
K poslednímu cíli cesty jsem si užil stoupání krajinou okolo Mariánskohorských boud až jsem stanul u
Památníku přehrady na Bílé Desné.
Ta byla dokončena v září 1915. Za zhruba deset měsíců poté spatřili dva lesní dělníci odpoledne
18. září 1916 pramínek vytékající z tělesa hráze. O svém nálezu informovali hrázného a ten o situaci
zpravil správce stavby, od něhož dostal příkaz k okamžitému otevření uzávěrů v tělese přehrady.
Pramen vytékající z hráze ale nabíral na intenzitě a dělníci otevírající uzávěry se báli o své životy.
Místo proto raději opustili, kvůli čemuž zůstaly uzávěry otevřeny jen z části.
Sedmdesát minut po zpozorování pramínku se celá hráz přehrady protrhla a z nádrže se vyvalila
nashromážděná voda. Ta svou intenzitou ničila domy stojící v údolí pod přehradou a
vyžádala si i oběti na lidských životech. Navíc valící se vodě pomáhaly jako beranidlo klády,
jež původně ležely uskladněné u pily nad Desnou.
Katastrofa si vyžádala 65 lidských životů, 33 zničených a 69 poškozených domů; 307 osob zůstalo
bez přístřeší. Letos přesně 100 let od této událoti tu byla konána vzpomínková akce a
o celé místo je jako o památník těchto událostí dodnes pečlivě pečováno.
Po opuštění místa už následoval odpočinek v penzionu u dvou skal s výhledem na výlet příští den.
více  Zavřít popis alba 
  • 13.10.2016
  • 36 zobrazení
  • 0
  • 00
Druhý den v jizerkách začal přejezdem do obce Bedřichov. Zde to žije zejména v zimě,
kdy slouží jako startovní místo mnohých běžkařských výprav do Jizerských hor.
Ale i v další roční období se tu dá vyrazit do okolí třeba porozhlédnout se z nedaleké rozhledny
Královka. Rozhledně a návrší se dříve říkalo Königova vyhlídka či Nekras.
Byla postavena roku 1907, celková výška je 23,5 metrů, vyhlídková plošina je ve výšce 20,5 metrů
a vede na ni 102 schodů. Nahradila původní, dřevěnou věž, které stála na vrcholku v letech
1888 až 1906. Vedle věže byla roku 1934 postavena horská chata s restaurací a ubytováním.
V dalších letech bylo k hlavní budově přistavěno několik nevzhledných nádorů a celý areál
včetně věže pod vedením různých nájemců začal brzy chátrat. V roce 2013 získala celý areál
do vlastnictví společnost KISSES s.r.o., která započala jeho celkovou revitalizaci.
Proběhla demolice nevyhovujících budov, započala rekonstrukce hlavní( původní) budovy,
kde již vznikla nová,moderní samoobslužná restaurace s terasou.
Samotná rozhledna se dočkala zcela nového kabátu, byl opraven kamenný plášť věže,
byla provedena instalace nového ochozu spojující tři strany, rekonstrukce střechy a
demontáž a nové citlivější umístění antén. Dále pak bylo opraveno schodiště a vnitřní prostory.
Zatím posledním počinem je otevření velkého dětského hřiště.
Počasí mi moc pěkných rozhledů nedopřálo, ale jinak tu lze vidět Jizerské hory, Krkonoše,
Český ráj, Polsko, Německo a Ještěd.
Od Královky pak asi 2KM procházka k nedaleké chatě nazývané Prezidentská.
Ta byla otevřena v červnu 1929 jako spolkový dům dělnického turistického spolku Přátelé přírody.
Když byl v červnu 1928 pokládán základní kámen, zúčastnilo se oslavy 13 000 lidí.
V době otevření měla 11 pokojů se 44 lůžky a k dispozici byla i ubytovna s další stovkou míst.
Dnes nabízí 40 lůžek. Za druhé světové války chatu zabrali Němci a jezdily se tam zotavovat děti z
třetí říše. Po válce převzal chatu Svaz osvobozených politických vězňů, v roce 1956 byla převedena
na Kancelář prezidenta republiky - odtud současný název Prezidentská chata.
Pro veřejnost byla chata až do roku 1991 uzavřena. Po revoluci si ji ale tehdejší správci-
manželé Šmausovi od prezidentské kanceláře pronajali a otevřeli ji veřejnosti.
Chatu provozovali 20 let, později pod hlavičkou společnosti Ještěd, která mimo jiné provozuje i
horský hotel na vrcholu stejnojmenné hory. V roce 2011 byla ale chata opět uzavřena.
Nový investor ji opět v prosinci 2012 otevřel. Chata nabízí celkem 40 lůžek.
Návrat zpět do Bedřichova a od desky, zobrazující vítěze zdejšího nejslavnějšího závodu Jizerská 50
vzhůru do kopců. Od vytyčené trasy malá odbočka k přehradě Bedřichov. Ta je nejvýše položenou
přehradou Jizerských hor. Koruna její hráze leží v nadmořské výšce 775,26 m n. m.,
hráz je 340 m dlouhá a 23,5 m vysoká. Byla stavěna v letech 1902–1909 Vodním družstvem k
regulování říčních toků a ke stavbě přehrad v povodí Zhořelecké Nisy, k ochraně proti povodním a
úpravu průtoku v suchých obdobích, dnes navíc napájí tři vodní elektrárny a slouží také k rekreaci a
rybaření.
Od přehrady pak k nedaleké Šamalově chatě, pojmenované na památku dr. Přemysla Šámala,
který byl vláčen řadou nacistických věznic a nakonec utýrán zemřel v berlínské věznici Moabit.
Objekt dnes slouží jako restaurace. Další kroky mě pak zavedli k nedaleké osadě Kristiánov.
Místní památník sklářství, tradičně zde zvaný Liščí bouda či původně Fuchshaus podle rodiny Fuchsů.
Ta dům vlastnila a provozovala v něm hospodu. Přenesla ho sem v roce 1839 z Nové Louky,
když byla stržena tamní sklářská huť, již dávno předtím uzavřená.
Památník sklářství spadá pod Muzeum skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou.
Je otevřen pouze v letních měsících. Nevelká expozice, kterou jsem bohužel nemohl navštívit
kvůli rekostrukci objektu obsahuje i model Kristiánova v době jeho největšího rozkvětu.
Stezka mě pak dovedla až k přehradě nad Josefovým dolem. Hlavním účelem přehrady je akumulace vody
pro účely výroby pitné vody. Proto se v okolí přehrady nenachází žádná sídla ani rekreační oblasti
a je zde vyhlášeno pásmo hygienické ochrany vodního zdroje 1. a 2. stupně.
Voda z přehrady je podzemní štolou přiváděna do úpravny vody Bedřichov.
Pitnou vodou je zásobováno město Liberec. Po návratu do Josefova dolu zbyl ještě čas k návštěvě
penzionu Peklo, který nabízí příjemné ubytování zejména rodinám s dětmi, pro které tu je stále
připraven bohatý program. Po večeři byl tento krásný den zakončen rozhledem z nedaleké Čertovy vyhlídky.
více  Zavřít popis alba 
  • 14.10.2016
  • 62 zobrazení
  • 0
  • 00
Třetí den v jizerkách patřil návštěvě města Jablonec nad Nisou.
První kroky mě dovedli ke staré radnici, ve které nyní sídlí městká knihovna. Od ní pak na mírové
náměstí s novou radnicí. Jablonec oplývá také řadou církevních památek, ať už je to
Kostel Nejsvětějšího srdce Ježíšova, Dr. Farského nebo sv. Anny. Za zmínku stojí jistě také
Dům Jany a Josefa V. Scheybalových, kde našlo své útočitě městské infocentrum.
Nejvíc je ale Jablonec známý svojí sklářskou výrobou s velkou tradicí. Její historii a
podobu můžete najít ve zdejším muzeu Skla a Bižuterie.
V nádherné secesní budově představuje muzeum své stálé expozice Nekonečný příběh bižuterie a
Čarovná zahrada – České sklo sedmi století.
Pod názvy Nekonečný příběh bižuterie a Čarovná zahrada –
České sklo sedmi století zde vznikly otevřené a vstřícné nové stálé expozice,
kde jsou informace návštěvníkům podávány v několika rovinách.
Umožňují nahlédnout do hlubších souvislostí, ale poskytují i možnost pouze meditovat nebo si
jen s částmi expozic pohrát.
Nová stálá expozice Nekonečný příběh bižuterie byla doplněna o unikátní soubor historických šperků a
oděvních doplňků ze sbírky Waldes, z nichž některé jsou staré téměř tři tísíce let.
Sbírka prezentuje historický vývoj zdobení člověka a ukazuje pradávné spojení účelu a krásy.
Exkluzivní šperky a doplňky jsou uspořádané podle jednotlivých evropských uměleckých stylů od doby
železné po secesi.
Expozice byla také obohacena o stovky nových exponátů,
interaktivních prvků a dalších zajímavostí. Nově rozšířena kolekce knoflíků obsahuje přes 2000
jedinečných vzorů. Muzeum dalo také více prostoru bižuterii z plastu a dřeva a vystavuje i
v minulosti populární céčka a korálkové závěsy.
Částečných změn doznala i expozice skla, která je největší stálou výstavou svého typu u nás.
Novinkami ve vitrínách jsou například set navržený v roce 1913 pro následníka rakouského trůnu
Františka Ferdinanda d´Este, toaletní lisované a broušené sklo z meziválečného období či výběr
z produkce luxusní rakouské značky Riedel, která má své kořeny v Jizerských horách.
Známými jsou také půllitry Kozel, ceny Český Lev či Zlatý Slavík a medaile vytvořené k loňskému
mistrovství světa v hokeji, které se konalo v České republice.

Dalším pěkným místem je pak zdejší muzeum hraček. To sice může svým usídlením v soukromém bytě
pana majitele vypadat malé, rozhodně to ale není pravda. I na malém prostoru je tu spousta věcí,
které našim rodičům či babičkám připomenou nostalgický návrat do dětsví a nám už asi jen pousmání.
Nechybí Igráčci, stavebnice Merkur, různé modely autíček.... Prostě škoda nenavštívit.

Okolo poledne jsem se za sílícího deště vydal k rozhledně Proseč. Ta na místě prosečského vrcholu
stojí od 21.srpna 1932. Věž čtvercového půdorysu má ve výšce 26 metrů vyhlídkovou plošinu.
Za příznivějšího počasí jde vidět Černou Horu, Jizerku, nebo nedaleký Ještěd.

Zbytek dne mi pak vyplnil fotbalový zápas FK Jablonec-FC Zbrojovka Brno, který jsme dokázali vyhrát
1:2 a cesta zpět do Josefova dolu byla o to příjemnější. :-)
více  Zavřít popis alba 
  • 15.10.2016
  • 29 zobrazení
  • 0
  • 00
Poslední den výletu v Jizerských horách začal ranním přesunem do Smržovky.
Odtud jsem minul kostel sv. Archanděla Michaela a okolní přírodní krajinou
jsem se po překročení zdejší zimní atrakce bobové dráhy napojil na
Černostudniční hřeben. Po boku skalních útvarů jsem pak zdolal cíl, rozhlednu
Černá Studnice s přilehlou chatou, která tu stojí již od roku 1905.
Vyhlídková plošina se nachází ve výšce 26 m. Nahoru vede celkem 91 schodů.
Prosklenými dveřmi vstoupíte do čtyřech ochozů věže z kterých budete mít (pokud budete mít lepší
počasí než já) výhled na celý Jablonec,asi tři čtvrtiny Liberce, celý Ještědsko-kozákovský hřbet,
významné části Jizerských hor a Krkonoš a dále také Český ráj s Troskami, Bezdězem a Ralskem.
Z Černé Studnice pak sešup terénem dolů do Nové Vsi a odtud do mírnějšího kopce k rozhledně Nisanka.
Nová dominanta, která slouží jako věž operátora T Mobile a zároveň i rozhledna
stojí na jinak nepříliš výrazném Novoveském hřbetu, který odděluje Lučany nad Nisou a Novou Ves
od roku 2006.
Z rozhledny je vidět jak blízké okolí Nové Vsi, tak vrcholy jizerek především nedalekou Černou Studnici,
Královku, Proseš, Bramberk a řadu dalších.
Rozhlédnutí bylo i takovým posledním smutným ohlédnutím za malou 4 denní návštěvou Jizerských Hor.
V nedalekých Lučanech nad Nisou již na mě čekal vlak, který mě i s krásnými vzpomínkami odvezl tam,
kde je přeci nejlíp. Domů. :-)
více  Zavřít popis alba 
  • 16.10.2016
  • 14 zobrazení
  • 0
  • 00
Sobota 22.10. patřila výletu do města automobilů Mladá Boleslav. Automobilní výroba však není jedinou
zajímavostí, kterou toto město může svým návštěvníkům nabídnout. O tom nás přesvědčila návštěva
městského paláce Templu, který patří k nejstarším zachovalým stavbám v Mladé Boleslavi a podle
pověsti byl postaven pro řád Templářů.
Také reprezentuje vzácnou ukázku pozdně gotického městského šlechtického sídla.
Stálá multimediální muzejní expozice nás provedla dějinami města od pravěku po rok 1600,
kdy byla Mladá Boleslav povýšena na královské město. V expozici jsou vystaveny nejen
autentické předměty, ale i celé nálezové situace, tak jak je archeologové odkryli.
V nejspodnější části Templu je vytvořena podle reálného vzoru simulace jeskyně, možné svatyně Keltů.
Expozice přibližuje historické budovy a místa Mladé Boleslavi a okolí, mincovní nálezy,
unikátní zlaté a stříbrné poklady, ale také mimořádný nález osobního archivu Matouše Konečného,
posledního seniora Jednoty bratrské v Čechách.
Po prohlídce expozice jsme zamířili do centra města kterému dominuje sloup se sochou Panny Marie
a nepřehlédnutelná Staromětská radnice. Z dalších památek, které jsme na cestě minuli
pak zminím kostel nanebevzetí Panny Marie, kostel sv. Jana Nepomuckého a budouvu nové radnice.
Za další expozici jsme se ale vypravili do Mladoboleslavského hradu. Ten za svojí historii utržil řadu
ran, ať už od švédských vojsk, či v době války. Na počátku 18. století prošel přestavbou na kasárna,
ovšem největší vliv na podobu hradu měla až přestavba z let 1752–1753 od Ignatze Palliardiho.
Během této přestavby došlo ke zvýšení objektu o patro, nové zastřešení obou věží a také
k vystavění severovýchodního a severozápadního křídla.
Kasárna byla na hradě umístěna do roku 1940, kdy jej nahradilo internační středisko Židů z okolí,
kteří odtud byli deportováni do Terezína či Polska. V roce 1943 se sem vrátila armáda,
ovšem od začátku 50. let do roku 1972 sloužil jako skladiště textilu. Od poloviny 70. let
procházel zdevastovaný areál rekonstrukcí, ukončenou na počátku 90. let 20. století.
Od roku 1972 je na hradě umístěn státní okresní archiv a Muzeum Mladoboleslavska.
To ve svých útrobách má řadu expozic, ať už k tématice 17.listopadu, řadu církevních památek,
či pohled do historie života na Mladoboleslavsku.
Další kroky nás zavedli k zimnímu stadionu Mladé Boleslavi, kde jsme zavzpomínali na období
našich hokejových výjezdů. Nějaká ta pizza na zub a okolo Okresního soud na náměstí Republiky a menší
zacházky průmyslovou zónou na fotbalový stadion FK Mladé Boleslavi, kde jsme navštívili zápas
s naší Zbrojovkou Brno.
Po divoké přestřelce jsme v samotném závěru vyrovnali na 3:3 a odvezli si tak cenný bod nazpět do Brna.
více  Zavřít popis alba 
  • 22.10.2016
  • 20 zobrazení
  • 0
  • 00
První sobota listopadového dne mě zavedla do obce Hradčovice na slovácku. Po vystoupení z vlaku jsem prošel okolo dominanty obce kostela všech svatých. Turisté, kteří tuto obec navštíví by pak jistě neměli vynechat ani návštěvu slovácké hospody, a´t už kvůli specialitám ze zdejšího kraje, tak velkého množství suvenýrů, které si tu mohou zakoupit. Většina jich patří k nedaleko vystavěné rozhledně Lhotka, ke které vedli mé další kroky.
Do provozu byla uvedena v roce 2001. Konstrukce rozhledny je ocelová, vysoká je 35 m. Zastřešená vyhlídková plošina je ve výšce 18 m a vede k ní 96 schodů. Z rozhledny lze pozorovat Uherský Brod, Bílé Karpaty a Chřiby.
Po návštěvě rozhledny jsem zamířil do města Zlín, proslaveného ve světě výrobou bot zdejšího rodáka Tomáše Bati. Jeho odkaz tu žije stále, ať už v podobě v roce 2001 založené Univerzitě Tomáše Bati, kterámá přes 10 000 studentů a je jedním z největších zaměstnavatelů ve městě, tak množstvím prodejen tohoto sortimentu.
Následovala procházka městěm na náměstí míru s místní radnicí a potom už na nedaleký zlínský fotbalový stadion. Ten v tento den hostil zápas řízného moravského derby mezi FC Fastavem Zlín a FC Zbrojovkou Brno. Ze zápasu jsme odešli těsně poraženi 2:1, ale i tak to byl hezký výlet.
více  Zavřít popis alba 
  • 5.11.2016
  • 31 zobrazení
  • 0
  • 00
Poslední výlet roku 2016 mě zavedl do slezka. Z vlaku jsem vystoupil v Mostech u Jablunkova, kde se kousek od vlakové stanice nachází Gorolské informační centrum. Prošel jsem se kolem kostela sv.Hedviky, z dálky se podíval na zdejší ski areál a vyrazíl na výšlap do okolních kopců. Počasí se opravdu vydařilo a sluníčko spolu s čistou oblohou nabízelo krásné výhledy už kousek nad Mosty.
Prvním zastavením byla chata KČT Skalka. Tu postavil neměcký turistický spolek Beskideverein, založený v roce 1893 ve Frýdku. Turisty na Skalku lákala krásná poloha s výhledy, dobré sněhové podmínky a dobrá dostupnost, zejména od železniční trati Jablunkov-Čadca. Tehdejší činovníci Beskidevereinu pořádali sbírky i společenské akce, z nichž vytvořili finanční základ pro výstavbu chaty. (Jmenujme alespoň některé: Dr. Wohrizek, Schlauer, Krisch, Wronka aj.). Základní kámen byl položen 1. července 1928 (v základech dnešní chaty je zabudován) a po neuvěřitelně krátké době 7. října 1928 byla chata slavnostně otevřena.
Šok pro turisty přišel 7. ledna 1998, kdy Chata Skalka vyhořela do základů. Nebyl to však konec historie chaty Skalka, ale počátek jejího znovuobnovování a další existence. Stalo se neočekávané. Neštěstí, smůla a škody turisty, obyvatele, spolky a úřady spojily v úsilí o obnovení chaty. Starost a finance o úřední záležitosti zmírňovala iniciativa brigádníků. Byla příkladná. Těžké práce v těžkých podmínkách mnoho, ale ochotných pracovníků také. Kdo nemohl přiložit ruku k dílu, zakoupil si Skalničku – poukázku na ubytování v hodnotě 100,- Kč a vlastně půjčil peníze. Postupně byla zprovozněna restaurace, částečně ubytování a v zimě 2002 byla chata zkolaudována a opět uvedena do provozu.
Další má cesta vedla okolo chaty Severka. Ta nabízí celoročně možnost ubytování všem bez rozdílů věku. V zimě pak mohou návštěvníci využít blízký ski areál.
Prozatím jsem svůj poslední cíl minul a vydal se až k vrcholu Velký Polom 1067 m.n.m. Ten samotný kromě hezkých výhledů příliš mnoho nenabízí, o to atraktivnější je ale kamená chata a rozhledna Tetřev, nacházející se pod ním. Ideální je především pro možnost občerstvení a porozhlédnutí z krásné rozhledy.
Sestup dolů po modré turistické značce a z vlakové zastávky mosty u Jablunkova následoval návrat zpátky domů.
Tenhle výlet se opravdu moc vydařil. :-)
více  Zavřít popis alba 
  • prosinec 2016 až únor 2017
  • 97 zobrazení
  • 0
  • 00
Pro mě už tradiční akce na nový rok. Na Mokré Hoře zahájena procházka naučnou stezkou zdraví. Cestou jsem minul 2 chovné rybníky a před lelekovicemi rybník určený všem. Po příchodu do Lelekovic minut penzion pod Babím lomem a po červené značce lesem nahoru k rozhledně. Moc vyhledů mlha nenabídla a tak jsem se vydal po skalách k cíli. Zakoupení novoročního čtyřlístku pro štěstí a pak zdolání skaliska, kde čekala odměna v podobě diplomu. Hezká odpolední procházka a jak se říká jak na nový rok, tak po celý rok. ;)
více  Zavřít popis alba 
  • 1.1.2017
  • 18 zobrazení
  • 0
  • 00
První lednovou sobotu jsem si udělal procházku k nedalekým medláneckým kopcům. I přes silně svítící slunce se naskytl krásný výhled do okolí na Babí Lom, Medlánky, Kr.Pole a vzdáleně i centrum brna. Z medláneckých kopců jsem potom po žluté značce došel do technologického parku, kde se na místní umělé trávě VUT odehrál zápas zimní tipsport ligy mezi FC zbrojovkou Brno a Pardubicemi. Jelikož za nás nastoupila pouze juniorka, neměli jsme proti zkušenějším Pardubicím moc šancí a prohráli vysoko 0:5. Promrzlý z fotbalu jsem pak navštívil ještě výstavu Giganti doby ledové, která byla u NC Královo Pole. Na můj vkus nic moc, za 150,- pár exponátů, které máte prohlídnuté a celé to obejdete za 10 minut.
více  Zavřít popis alba 
  • 7.1.2017
  • 18 zobrazení
  • 0
  • 00
Druhá lednová sobota patřila výletu do podkrkonoší. S přestupem ve dvoře králové jsem dorazil do obce Bílá třemešná. Žije zde přes 1300 obyvatel. Dominantu obce tvoří kostel sv.jakuba a přehlédnout při procházce obcí nejde ani některé hezké původní roubené domy. Asi 5 KM od třemešné se pak nachází přehrada Les Království.
Po rozsáhlé povodni v roce 1897 bylo rozhodnuto o její stavbě, dokončena byla až po 1. světové válce v roce 1919, kdy představovala největší údolní nádrž v naší republice. Pojme 9,25 milionů m3 vody. Představuje jednu z nejkrásnějších technických staveb v Čechách a v roce 1964 byla zahrnuta do seznamu technických památek pod patronací Památkového úřadu v Pardubicích.
Po procházce přehradou následoval návrat do třemešné a po silnici pak napřed k hotelu pod zvíčinou a následně k raisově chatě na vrcholu Zvíčina, který se svojí nadmořskou výškou 671 m.n.m. dominuje celému okolí. Není proto divu, že v dobách turismu na počátku 20.století se o vrchol vedly boje na poli národnostním a turistickém. Po dvě století (od roku 1706) siluetu Zvičiny dotvářel jen kostelík zasvěcený sv. Janu Nepomuckému. Koncem 19.století se ale o vrchol začali zajímat také turisté. V roce 1900 získal vrcholovou chatu do svého majetku KČT a začal ji rozšiřovat a zvelebovat.
Vrchol Zvičiny se rozhledny dočkal v roce 1925. K chatě přistavěli věž s unikátní otáčivou prosklenou nástavbou, kterou dodala pardubická firma E. Krause. Možnosti výhledu ještě umocňoval velký astronomický dalekohled se stonásobným zvětšením. Slavnostní otevření rozhledny se uskutečnilo 25.dubna 1926. V roce 1927 byla chata pojmenována po Karlu Václavu Raisovi, rodáku z nedalekého Bělohradu.Toto jméno jí zůstalo dodnes, kdy se opět vrátila do majetku KČT. Dnes je rozhledna uzavřena, lze jen doufat, že se brzy podaří ji zpřístupnit.
Jelikož výstup k rozhledně byl v hojně napadaném sněhu byl dost náročný jako cíl jsem zvolil 6KM vzdálený Mostek a odtud se vlakem vrátil zase domů. Pěkný výlet. :-)
více  Zavřít popis alba 
  • 14.1.2017
  • 14 zobrazení
  • 0
  • 00
Únorová sobota patřila výletu na sever čech. Z vlaku jsem vystoupil v železniční stanici Krupka-Bohusudov. Městské části bohusudov dominuje bazilika panny marie sedmibolestné. Od ní jsem po návštěve infocentra zamířil do samotného centra města Krupka.
Název města je odvozen od staročeského slova krupý, tedy velký, rozlehlý. Často se nesprávně uvádí, že název pochází od krupek cínu, který se zde od pradávna těžil. Město je známé především svou hornickou minulostí. Po celá staletí se v Krupce těžil cín, po třicetileté válce byly v oblasti dva stříbrné doly. V novodobé historii se dále těžil i molybden, živec, wolfram, fluorit (Vrchoslav). Z dalších pamětihodností určitě nejde nezmínit zdejší hrad krupka, který je ale kvůli nebezpečí sesuvu momentálně uzavřen. Další církevní památky tvoří hřbitovní kostel sv.Anny, kostel sv.Ducha z roku 1440 či kostel nanebevzetí panny marie.
Horské svahy, porostlé buky a jehličnany, ukrývají četné odvaly a štoly. Štola Starý Martin, která se nachází při silnici z Krupky na Komáří vížku, je zpřístupněná veřejnosti. Bohužel musí být návštěvníci alespoň 2, což se mi vymstilo a nemohl jsem tak tento důl navštívit.
Další cesta mě pak dovedla až do městské části horní krupka, od které už byly patrné hezké výhledy. Ty lepší jsou pak od vrcholu Komáří hůrka.
Na vrcholu stojí hotel s charakteristickou věží, podle které se místo nazývá také Komáří vížka. Dříve sloužila jako rozhledna, bohužel zásahy v dobách minulých jí o možnost výhledů připravili. U hotelu je parkoviště zhruba pro deset automobilů. Vede k němu asfaltová silnice jako odbočka spojky mezi Horní Krupkou a Fojtovicemi.
Po pokochání krásnými výhledy jsem pak zamířil z nedaleké autobusvoé zastávky do Teplic, kde jsem se podíval na fotbalový zápas FK Teplice-FC Zbrojovka Brno. Gól jsme sice nevstřelili, ale domácí to zvládli i za nás, takže jsme si odvezli remízu 1:1.
Pěkný promrzlý výlet na sever čech.
více  Zavřít popis alba 
  • 17.2.2017
  • 42 zobrazení
  • 0
  • 00
Poslední únorový výlet jsem tentorkát věnoval oblasti pod jeseníky. Od železniční stanice Šumperk, kam zajíždí vlaky z Brna jsem se vydal po zelené turistické části do okolních lesů. Při jejich procházení vám společnost dělají v čarovném lese sochy mnoha zajímavých bytostí.
První krásný výhled na šumperk už je i cestou k vrcholu Kokeš. Kokeš má vlastně dva vrcholy, jižní ve výšce 511m n.m., vyšší severní pak 519m n.m. Oba vrcholy zdobí skalky, které nakonec můžeme najít v celém pásmu až ke Smrku. Vyšší vrchol Kokeše je ozdoben celkem slušnou skálou, snad i 8-10m vysokou. Skalky na Kokeši mají složení převážně z pegmatitů a bioticko-muskovitických rul. Jako celé okolí Šumperka, patří k Českému masivu, krystaliniku prevariského paleozoika.
S trochou opatrnosti se dá na skály i vylézt a je z nich pěkný rozhled hlavně na údolí Desné, samozřejmě panorama Hrubého Jeseníku, blízké Městské skály, ale i na jihovýchod do Mohelnické brázdy. Západní výhled je omezen vzrostlými stromy. A v údolí u Rapotína asi kazí výsledný dojem skládka u Rapotína.
K dalším výhledům pak vybízí mezi obyvateli šumperka velmi oblíbené městské skály 689 m.n.m.
Zejména jeho menší jižní vrcholek je částečně skalnatý. Zde se nachází vyhlídkový altán, který poskytuje výhled na okolí Šumperka, východně na Rapotínsko, Jeseníky s vrcholem Praděd a částečně i západním směrem. Kousek od altánu se nachází skalní útvar nabízející mnoho různých horolezeckých výstupů.
A aby těch výhledů nebylo málo tak jsem přes obec rejchartice od rozcestníku rejchartice u mostu bus po modré značce zdolal také rozhlednu Bukovka.
Stavba rozhledny dle projektu ostravského architektonického ateliéru Duplex s.r.o. byla nakonec zahájena na podzim 2015, kdy došlo k odtěžení části horniny na vrcholku, přípravě stavebního prostoru a vybudování přístupové cesty. Následně bylo zpevněno podloží a vybudovány 3,2m hluboké základy rozhledny (červenec 2016) a vztyčena dřevěná konstrukce s ocelovým schodištěm (srpen až listopad 2016). Celkem se použilo přes 20 tis. kusů vrutů a šroubů, 351 ks dřevěných prvků a 1.185 prvků ocelových. Realizace výstavby se chopila zlínská stavební firma Manax s.r.o. (stavěla např. rozhlednu na Brusné u Bludova), zemní práce provedla firma Naděždy Klíčové z Mnichova u Vrbna pod Pradědem. Celkové náklady dosáhly cca 7,5 mil. Kč.
Slavnostní otevření rozhledny Bukovka proběhlo v sobotu 26. listopadu 2016. Současně byla zpřístupněna i nově vybudovaná okružní naučná stezka Bukovka (žlutě značená cca 7,5km dlouhá trasa se začátkem i koncem u Kulturního centra v Rapotíně).
V únoru 2017 obsadila rozhledna Bukovka první místo v anketě "Rozhledna roku 2016" vyhlášené Klubem přátel rozhleden, z.s. Za dobrého počasí je možné vidět Rapotín, údolí Desné, Zábřežsku vrchovinu, Šumperk, Kamenný vrch, Háj u Šumperka s rozhlednou, část Hrubého Jeseníku (např. Skřítek, Vozka, Červenohorské Sedlo) a Králického Sněžníku, Hanušovickou vrchovinu.
Po sestupu z rozhledny do rapotína a návštěvě infocentra se posledním cílem stal zemědělský skanzen u havlíčků.
Místo na první pohled zajímavé, ale také dosti opuštěné a smutné. Žádný průvodce, ani pokladní, penězi tu můžete vhodit akorát do kasičky uprostřed expozice. Je to velká škoda.
Z nedaleké zastávky Vikýřovice žst. pak odjezd do šumperka a přímím vlakem zase hurá domů.
Krásné počasí, nádherné výhledy, co víc si přát? :-)
více  Zavřít popis alba 
  • 24.2.2017
  • 81 zobrazení
  • 1
  • 00
První březnová sobota a malý výlet do starého města u uherského hradiště. Zdejší rozhlednu maják šrotík jsem navštívil před 4 lety a už tehdy mi slečna průvodkyně říkala o velkých plánech, které tu chtějí realizovat. Po 4 letech jsem tedy opět na stejném místě a po rozhledu na okolí buchlovských kopců jsem zamířil do areálu nově vybudované unikátní kovozoo. Ta sídlí v areálu naproti kovošrotu, odkud také zdejší "porodnice" bere materiál k novým přírůstkům. :-) Nechybí bizon, žirafa, slon a mnoho jiných živočichů. Areál je pak plný také dalších exemplářů, auto flinstouneových nebo motorka.... Pro děti spousta atrakcí. A to celé do budoucna není vše, má tu vyrůst také vodní a větrný mlýn, muzeum cukrovarnictví, nebo 12 unikátních holubníků. Přejme jim ať se to vše podaří.
Následovala procházka starým městem okolo radnice až k velmi zajímavé architektonické stavbě kterou je kostel svatého ducha.
Ten Vznikal od roku 2002 podle návrhu slovinského architekta Ivo Goropevšeka. K roku 2014, v jehož závěru v něm byly zahájeny pravidelné bohoslužby, bylo proinvestováno 90 mil. korun.
Čelní stranu mohutné stavby tvoří dvě věže, které symbolizují sv. Cyrila a Metoděje. Osy věží se sbíhají, což má být znakem směřování k jednomu cíli – Bohu. Mezi věžemi je volný prostor ve tvaru kříže. V lednu 2013 se v novostavbě, před kterou vznikne nové Velkomoravské náměstí, konal první koncert.
Kostel zasvěcený Duchu svatému nabízí ve Starém Městě nový prostor věřícím, kteří nyní mají k dispozici jen nevelký kostel svatého Michaela – nabízí zhruba sto míst k sezení. Jednota sv. Michala, jejímž cílem bylo zvětšit existující kostel či postavit nový, vznikla už v roce 1907.
Za kostelem se pak nachází expozice památník velké moravy. V poloze „Na Valách“ byl vybudován nad základy hřbitovního kostela z 9. století objeveného archeologem Vilémem Hrubým roku 1949. Církevní stavbu obklopovalo ve velkomoravském období rozsáhlé pohřebiště. Pohřbeni zde byli jak příslušníci velkomoravské nobility s bohatou výbavou se zbraněmi a šperky, tak i lidé chudí, zemědělci a řemeslníci. Doposud zde bylo prozkoumáno přes 2000 hrobů, což z pohřebiště „Na Valách“ činí nejrozsáhlejší nekropoli Velké Moravy. Některé z hrobů v blízkosti základů někdejšího kostela jsou zachovány na původních místech.
Od poutavé expozice pak přes řeku moravu do uherského hradiště na fotbalový zápas 1.FC Slovácko-FC Zbrojovka Brno. I když šancí byla spousta ani jednu branku se žádnému týmu vsřelit nepodařilo a tak jsem si z výletu odvezli 1 bod do Brna.
více  Zavřít popis alba 
  • 4.3.2017
  • 25 zobrazení
  • 1
  • 00
Další březnová cesta mě zavedla na Kladensko. Prvním z navštívených míst byl Důl Mayrau ve Vinařicích u Kladna.
S hloubením dolu Mayrau ve Vinařicích u Kladna započala uhelná společnost Pražská železářská v roce 1874. Tehdy už byl kladenský revír největším dodavatelem uhlí v českých zemích. Šachta, hluboká 527 m a pojmenovaná po tehdejším předsedovi správní rady společnosti JUDr. Kajetánu Mayerovi, se brzy stala mezi kladenskými doly pojmem. O deset let později byla o padesát metrů dál vyhloubena sdružená jáma Robert. Za 120 let důlní činnosti se zde vytěžilo 34 milionů tun uhlí.
Ještě před ukončením provozu byl na dole Mayrau zřízen skanzen, který byl otevřen veřejnosti 19. srpna 1994. V expozici byl uplatněn model „posledního pracovního dne“, tzn. je zde zachován stav, jako by lidé, kteří zde pracovali, právě včera odešli. Návštěvníci procházejí autentickými prostorami s oprýskanými zdmi i původními nápisy a nenatřeným zábradlím. Prožívají s horníkem jeho pracovní den od kantýny až po štolu. Průvodci jsou bývalí horníci, kteří na šachtě pracovali.
Skanzen vystavuje tři těžní stroje. Secesní stroj Ringhoffer pochází z roku 1905, kdy byl zakoupen na Světové výstavě v Paříži. Návštěvníkům je předváděn v provozu. Další těžní stroj Robert je z roku 1932, zažil tedy elektrifikaci dolu. Poslední ze tří strojů nese název Koepe, vyrobila jej firma Ruston roku 1905. Ve 130 m dlouhé štole uvnitř kopce Homole je expozice plně mechanizovaného porubu, ukazuje se zde důlní doprava, vývoj ražby v čase či přetlaková komora. V budově dýmnice najdeme expozice báňského záchranářství, v náraží jámy Robert lampovna a známková kontrola nebo řetízkové šatny. Od roku 2003 tu funguje výstavní galerie. Skanzen organizuje i vycházky po starých důlních dílech vrapické oblasti s průvodcem a spolupracuje s umělci, kteří v areálu pořádají výtvarná symposia a jiné akce.

Po prohlídce už následovala procházka centrem města Kladna. Na náměstí starosty pavla určitě stojí za zmínku kostel nanebevzetí panny Marie, budova radnice či mariánský sloup, který je společným dílem sochaře Karla Josefa Hiernleho a architekta Kiliána Ignáce Dientzenhofera z roku 1741.
Pokud vaše další kroky zamíří třídou T.G.M. jistě vaší pozornosti neunikde neorenesanční budova bývalé lékárny a na protější straně červeně zbarvená Floriánská kaple podle projektu K. I. Dientzenhofera.
Z náměstí pak vedly další mé kroky kolem budovy bývalého velkostatku až ke kladenskému zámku.
Ten je ve svém jádru renesanční, barokní podobu dostal během první poloviny 18. století. Dnes je sídlem galerie a městské knihovny.
V jeho sousedství pak najdeme příjemný zámecký park spolu s medvědáriem, který je domovem medvědů Máši a Míši. Ani jednomu z nich se i přes hezké počasí ven nechtělo, tak jen pro zajímavost přidávám jejich fotografii z internetu.

Zbytek odpoledne jsem věnoval výletu na kožovou horu. Od zastávky Kladno žel.stanice sem vede modrá turistická značka. Délka trasy činí 3 KM. Ale dá se k ní pohodlně dojet i autem při hlavní tepně Kladno-Praha.
Na vrcholu Kožové hory stojí od roku 1930 z iniciativy Klubu československých turistů 35 metrů vysoká rozhledna, postavená ze struskových cihel. Na její ochoz vede 131 schodů, zasklená vyhlídková plošina je ve výšce 31 m a poskytuje výhled na Kladno, západní okraj Prahy s ruzyňským letištěm, na severu lze spatřit Říp, působivou scenérii Českého středohoří, na jihozápadě Křivoklátskou vrchovinu a Brdy. Autorem projektu rozhledny byl roku 1929 architekt Jaroslav Beránek a vlastní stavitelské práce zajistil kladenský stavitel Vilém Procházka. Rozhledna byla slavnostně otevřena 11. května 1930. Po znárodnění v roce 1948 byla spodní část přetvořena na restauraci.
Trochu péče by však rozhledně určitě prospěla. Špína ani velké množství poletujících mušek zrovna dobrý dojem z rozhledu nevyvolají.

Po návratu do Kladna můj večerní program tvořil hokejový zápas HC Rytíři Kladno proti HC Dukla Jihlava. Na 1 ligu velmi pěkny hokej skončil vítězstvím domácích 3:2 v prodloužení.
Poté už hurá na ubytování.
více  Zavřít popis alba 
  • 17.3.2017
  • 46 zobrazení
  • 1
  • 00
Sobota na kladensku začala výstupem ve měste Unhošť.
První písemná zmínka o Unhošti pochází z roku 1250. Historické jádro města je od roku 2003 městskou památkovou zónou. Té dominuje kostel sv. petra a pavla ze druhé polovinz 13 století. Navštívit určitě stojí za to Melicharovo vlastivědné muzeum, které sídlí v budově bývalé radnice v centru města. Sbírkové fondy jsou tvořeny převážně archeologickými nálezy z Unhoště a přilehlého regionu, cechovními památkami a předměty k dějinám řemesel, dějinám literatury a divadla, sbírkou obrazů regionálních umělců nebo dokumenty k dějinám města. V rámci jeho činnosti se také zaměřuje na regionální výzkum bývalého okresu Unhošť. V přízemí se konají příležitostné výstavy a v sále v prvním patře je umístěná malá vlastivědná expozice, kde rovněž probíhají besedy a přednášky. V infocentru,které je taktéž umístěno v budově muzea je možné si zakoupit řadu suvenýrů.
Od muzea pak vedla další má cesta silnicí k asi 4 KM vzdálenému hradu Červený Újezd.
Nejedná se o historický hrad, ale o novodobý objekt postavený v historizujícím slohu. Stavba obsahuje muzeum českého venkova a restauraci Krčma. Lze jej využít také například ke konání svateb.
Poslední návštěvou pak byly Lány. Bohužel k návštěvě jsem si nevzbral úplně nejlepší dobu a zdejší zámek, stejně jako jeho park byl uzavřen nejspíš z důvodu návštěvy některých členů naší vlády. Zavděk jsem vzal proto alespoň místním muzeem T.G.Masarzka, která představuje tohoto našeho asi nejslavnějšího prezidenta, stejně jako dobu, ve které žil.
Zakončení dne pak opět na hokejovém zápase HC Rytíři Kladno-HC Dukla Jihlava, který tentokrát pro sebe vyhráli hosté z vysočiny.
Pak už hurá ke spánku a příprava na následující den a přesun do Hradce Králové.
více  Zavřít popis alba 
  • 18.3.2017
  • 33 zobrazení
  • 0
  • 00
Z návštěvy kladenska pak před cestou domů proběhla ještě zastávka v Hradci Králové. Procházka městskou památkovou zónou na velkém náměstí s dominantou gotické katedrály sv. Ducha, renesanční Bílé věže a barokní Staré radnice.
Poté už návštěva fotbalového stadionu pod lízátky, kde se uskutečnil zápas domácích FC Hradec Králové proti FC Zbrojovce Brno.
Ani jednomu z týmů v dešti příliš štěstí nepřálo a nakonec se rozešli smírně 0:0.
Fajn výlet na Kladensku, i když Lány trochu mrzí. Tak třeba příště. :-)
více  Zavřít popis alba 
  • březen až duben 2017
  • 9 zobrazení
  • 1
  • 00

Nebyla nalezena žádná alba.

Adresa na Rajčeti

www.nasezem.rajce.idnes.cz

Aktivní od

6. listopadu 2016

Pohlaví

muž

Datum narození

22. prosince 1989

Webová adresa

neuvedeno
reklama